OVVR

    Tak jsem se konečně dočkala a v úterý 27. jsme vyrazili na psí tábor - sice jenom na pár dní ale lepší než nic. Středeční výcvik proběhl uspokojivě, Evey udělala dojem, krásně přinášela spárky, u nohy chodila vzorně. A potom přišel čtvrtek, den před OVVR a... Evey úplně odmítla pracovat. Prostě jen tak. Na spárky koukala s naprostým znechucením, střelby se lekala, jako by ji nikdy neslyšela. Prostě tragédie. Takže na páteční zkoušky jsem nastoupila jako před popravčí četu s pocitem naprosté marnosti. Navíc mi přes noc nějak nachladla levá půlka zad a nemohla jsem kvůli tomu prakticky otočit hlavu na levou stranu - což je poněkud nepraktické, když máte u levé nohy maličkého tollera a potřebujete na něj vidět, abyste ho mohli korigovat. Naprostá komedie ale nastala až při nástupu. Pro neznalé - OVVR, neboli ověření vlohových vlastností retrieverů, se skládá z několika částí. Z povahy (pes musí projít kolem řady psů a neprojevovat se ani agresivně ani bázlivě), reakce na střelbu (nesmí být ani agresivní ani bázlivá), nosu (dohledávka kusu zvěře v terénu), aportu na suchu, aportu z vody, chůze u nohy na vodítku a bez vodítka. Během celých zkoušek se zároveň posuzuje chuť k práci ve vodě a konakt s vůdcem. Maximální odhodnocení u každé disciplíny je 4 a každá má vlastní koeficient (např. chůze u nohy bez vodítka 4, aport z vody 10) a podle toho se počítají v závěru body. Tak tedy stáli jsme tedy na nástupu a čekali, až přijdeme na řadu, když okolo nás proletěla včela. "To by ještě scházelo, aby některou z nás píchla", řekla jsem si asi pět vteřin předtím, než Evey cvakla čelistmi, polkla a včela zmizela. Ještě jsme stihly obejít řadu, pak jsem se koukla Evey do tlamičky a samozřejmě měla v patře zapíchlé žihadlo. Takže pauza v nástupu, sama rozhodčí jí vytahovala žihadlo, ředitelka zkoušek běžela pro kalcium, abychom zabránili případné alergické reakci.

Ve srovnáním s tímhle už proběhly samotné zkoušky klidně. Evey mě sice vypekla při zkoušce nosu a pořád se tvářila, že spárky v životě ani neviděla, ale dummíka pak donesla pěkně a i ostatní disciplíny splnila perfektně, takže ze všeho jsme měly plný počet bodů. Jediná disciplína, ze které jsme měly pouze tři body, byla chůze bez vodítka - u té jsem si samozřejmě byla původně naprosto jistá, že ji zvládneme na 100%. :-)

Takže nakonec 228 bodů z 232 možných a 5. místo z 13 psů.

K uchovnění a případným štěňátkům už nám tedy chybí jenom jedna výstava. :-)