Povaha
Na úvod je třeba říct, že kdo si chce pořídit tollera s předpokladem, že bude povahově podobný jako zlatý retrív
r nebo labrador - jenom menší a skladnější - měl by si to hned na začátku rozmyslet. Tolleři sice s ostatními retrívry mají společný původ, ale jejich povaha je silně poznamenaná přimísením dalších plemen, především španělů a kolií (šeltií). Bývají výrazně temperamentnější, snáze motivovatelní, ale zároveň slabší psychické konstituce. Co se jednou u tollera pokazí, už se výrazně hůř vrací zpátky. Jsou citlivější na chyby ve vedení než výše zmínění retrívři, na druhou stranu bývají tvrdší, samostatnější, jako jedno z mála retrívřích plemen se relativně snadno dají vést k výcviku obran. Ve srovnání s ostatními retrívry bývají také vyloženě hyperaktivní, takový "mix mezi border kolií a zlatým retrívrem". Tento rys se ovšem dá při dobrém vedení poměrně snadno směřovat na výcvik.
Toller potřebuje kontakt s rodinou, předpokladem je buď bydlení v bytě, popř. na zahradě s volným přístupem do domu, nebo aktivní páníčci, kteří jsou ochotní s ním každý den nějaký ten čas venku strávit. Samozřejmě ale i bytový pes, stejně jako zahradní, vyžaduje každý den přímý zájem, házení míčku, hry nebo cvičení a nějaké to mazlení, i když třeba v podobě kartáčování. Ačkoli se nejedná o přímo přítulné plemeno, všichni novoskoťáčci touží po konaktu s majitelem - jenom si o to často neumí tak okatě říct. Moje fenka víc než drbání dává přednost tomu, když mě může pronásledovat celý den po bytě a občas si mi lehnout na nohy nebo na klín. Většinu pokusů o hlazení ale bere jako výzvu ke hře a to v jejím případě znamená kousání. Z tohoto důvodu bych tollera nedoporučila k úplně malým dětem. Ačkoli se jedná o velmi společenské plemeno a při dobré socializaci děti tolleři respektují a chovají se k nim mírně, je ono "mírně" dost relativní pojem. Rozdováděný toller snadno míjí hranice, které jinak dodržuje bez problémů.
Proč si ho pořídit?
Novoskotský retrívr se hodí pro aktivní lidi, kteří chtějí se svým psem něco dělat. Snadno se s ním dělají téměř jakékoli psí sporty (ačkoli na agility má poměrně nevhodnou výšku - viz kapitola Výcvik), je neúnavným společníkem na výletech a při dostatečném vybití i klidný společník do bytu. Je pro každou špatnost, dá se snadno vyhecovat k neuvěřitelným výkonům, při správném vedení by se pro pána (a aport :-) ) roztrhal. I přes jistou rezervovanost mívá toller velmi rád lidi, za plotem si ale s oblibou zaštěká, takže ho lze využít i jako hlídače. Obecně se jedná o plemeno poměrně snášenlivé k ostatním psům, feny mívají problém málokdy, psi samozřejmě víc, ale nejedná se o prvoplánové rváče. Je velmi vhodný jako pes do rodiny se staršími dětmi - ačkoli jako pána akceptuje jednoho člověka, je toller ochoten poslouchat téměř kohokoli, kdo má pro něj dostatečně motivující odměnu, dá se tedy (pod vedením rodičů, kteří psa cvičí a usměrňují) dobře použít jako "první pes".
Na závěr nelze opomenout ani onu "skladnost" - ačkoli velikost tollerů je velmi různorodá, v průměru jsou výrazně lehčí a drobnější než ostatní retrívři, dá se s nimi tedy snáze manipulovat a i spotřeba krmiva je s ohledem na váhu plemene menší.
Pro koho se toller nehodí?
Nejdříve trocha klasiky - nehodí se pro neaktivní lidi. Nehodí se pro lidi, kteří na něj nemají čas. Nehodí se pro osoby, které mají pocit, že klasicky kontrastní "cvičákovský" výcvik je ta jediná správná cesta. A nehodí se pro lidi, kteří neradi hází míčky. ;-)
Kromě toho se, jak už jsem se zmiňovala, moc nehodí k úplně malým dětem, ačkoli to je dosti individuální podle socializace a povahy jedince. Nehodí se pro nervózní povahy, které potřebují mít všechno hned a přesně. Tolleři potřebují hodně porozumění a trpělivosti. Obecně také nejsou úplně nejvhodnější k dalším domácím zvířatům, především kočkám, kvůli poměrně silnému loveckému pudu. I to se však dá do určité míry zvládnout dobrou socializací.